Přespání Modré družiny v klubovně 16. – 17.1. 2026

Páteční podvečer v klubovně oddílu Pochodeň Unhošť vypadal tentokrát trochu jinak než obvykle. Místo lehkých batůžků si děti nesly velké batohy nacpané spacáky, karimatkami a večeří. Přestože jsme se scházely jako na běžnou schůzku, bylo hned jasné, že nás čeká něco výjimečného, a to družinové přespání.

V klubovně se nás sešlo patnáct, a během chvilky bylo znát, jak moc je tenhle prostor pro podobné akce ideální. Batohy našly své místo, herna se proměnila v hřiště a večer mohl začít. Hráli jsme oblíbené hry jako hady, sochy a nechyběla ani výzva na lezecké stěně, která je v klubovně stálým lákadlem. Soutěžilo se, kdo doleze nejdále a kdo se probojuje do celooddílového finále

Po večeři jsme si společně sedli k promítání filmu Ať žijí duchové. Klubovna ztichla, světla zhasla a pohodová atmosféra dala jasně najevo, že právě taková místa mají pro děti své kouzlo. Po filmu už následovalo jen rozbalování spacáků a zasloužený spánek, bylo totiž potřeba nabrat síly na sobotní výlet.

Ráno přišlo malé zděšení. Pohled na všude rozházené věci napovídal, že balení bude nadlidský úkol. Nakonec ale všechno šlo překvapivě hladce. Po snídani jsme si zabalili malé batůžky na výlet, velké batohy nechali v klubovně a vyrazili směr Valdek.

Přírodní podmínky nám výlet trochu zpestřily, led byl všude a snad každý si alespoň jednou vyzkoušel, jaké to je navázat blízký kontakt se zemí. O to víc bylo veselo. Cestou jsme hráli hry jako na schovávanou, šlapanou a krále.

Zdaleka největší úspěch ale sklidila hra Pavouci, která rozpoutala v lese opravdové nadšení. Děti se rozdělily do dvou týmů a po zaznění startu se rozběhly mezi stromy sbírat kartičky s různými druhy pavouků. Hra měla ale jeden zásadní háček, kartičky s jedovatými pavouky bylo možné sbírat pouze pusou, což způsobilo nejen spoustu smíchu, ale i velmi opatrné a soustředěné pohyby. Každý nalezený pavouk musel být následně dopraven do „hnízda“ svého týmu. Pavouků bylo celkem pět druhů, přičemž každý měl jinou bodovou hodnotu podle toho, jak často se vyskytoval. Největší odměnu přinášela tarantule, kterou najít bylo opravdu obtížné, o to větší radost zavládla pokaždé, když se někomu podařilo ji objevit. Vítězem se stal tým s vyšším počtem bodů.

Na oběd jsme se zastavili na hřišti u inline dráhy, kde byl čas nejen na jídlo, ale i na další dovádění.

Odpoledne jsme se vrátili příjemně promrzlí zpět do klubovny, kde nás čekal úklid, závěrečná hra Městečko Palermo a poté už jen vyzvedávání dětí rodiči. Celý víkend se nesl v pohodové a veselé náladě a znovu ukázal, jak důležité je mít místo, kde mohou děti bezpečně trávit čas, zažívat dobrodružství, smát se i učit se fungovat jako parta.

Protože právě taková klubovna není jen místností – je to zázemí, druhý domov a prostor, kde vznikají vzpomínky, na které se nezapomíná.

Amálie Čerňanská

vedoucí Modré družiny